Řemeslníci

v knihách města Jindřichova Hradce je již od konce 15. století do třicetileté války zaznamenáno 95 řemesel
už i první známý hradecký rychtář Jindřich (roku 1255) byl řemeslník – kameník
řemeslníci se sdružovali v cechy
početně silná řemesla měla vlastní cech; početně malá řemesla se sdružovala ve veliký cech, tzv. rajcech
jindřichohradecké cechy prošly složitým vývojem, jejich počet kolísal mezi 20 a 30
zachovalo se 23 listin z roku 1564, které cechům potvrdil Jáchym z Hradce
byli to soukeníci, sedláři, hrnčíři a kamnáři, kloboučníci, ševci, koželuzi, kupci s kořením, postřihači, krejčí, uzdaři, kováři, bednáři, řezníci, vačkáři, zedníci, kožešníci, pasíři, truhláři, koláři, sklenáři, pekaři a tesaři
v 17. století proběhla přestavba radnice, při které zanikla ulička, kde bývaly krámky s chlebem, průchodu se dodnes říká chlebnice, vzadu přiléhalo k radnici vězení (birdovna), vpředu byl obávaný pranýř

Koželuhové

patřili mezi nejpočetnější a nejbohatší jindřichohradecké cechy
jejich cech v Jindřichově Hradci existoval již od 15. století
v roce 1476 pro ně vydal artikule Jindřich z Hradce a po něm další páni
dodnes se zachovalo pečetidlo koželuhů z roku 1560
sídlili u Nežárky, Nežárecké předměstí bylo nazýváno Kožené
ulice Pod Hradem nazývána V Koželuzích
zpracovávali kožešiny a vydělávali hlavně hovězí a koňské kůže tmavších barev na boty, řemeny a podobně
surovou kůži zbavili tuků, máčeli a prali ji ve vodě
kůži zbavili chlupů a seřezávali ji, aby byla stejnoměrně tlustá

cech založili v roce 1484 se svolením Jindřicha z Hradce
byli nejváženějším a nejbohatším cechem v Jindřichově Hradci; jejich artikule znovu potvrdil v roce 1564 Jáchym z Hradce
maso prodávali v masných krámech, které stávaly od náměstí k farní škole směrem k Nežárecké bráně
polovina řezníků sekala hovězí maso, druhá polovina vepřové a drobný dobytek
museli mít dům a ženu, svobodnému nebylo řemeslo povoleno
museli odvádět jako dávky nepřevařené sádlo nebo lůj na zámek, kantorovi a faře
vedli stálé spory s krčmáři, ale řezníci měli podporu Slavatů, např. z roku 1629 a z roku 1655
odevzdávali vrchnosti roční plat 20 kop grošů míšeňských a každý měsíc „jeden jazyk z dobrého hovada“
měli ve znamení typického řeznického lva

Soukeníci

tvořili cech, který je písemně doložen jako nejstarší
první doklad o existenci soukeníků je z roku 1380
patřili mezi nejsilnější a nejvýznamnější cechy v Jindřichově Hradci
stálý sklad měli např. i v Linci
prodávali i za hranice, např. do Itálie, Rakouska a Chorvatska
k jejich rozvoji přispíval i chov ovcí, který se na zdejším panství traduje od 16. století
museli mít dobrý původ, tj. museli pocházet z řádného a poctivého lože, což se dokládalo křestním listem
učedník se učil většinou 4 roky a pak musel složit do cechovní pokladny 20 kop grošů míšeňských a mistrovi 10 kop
měli tři druhy pečetí, na velké byla na jedné straně uprostřed růže a v opise Nova Domus a na druhé straně velká kotva, pod korunou věnec a malá kotvička, menší pečeť měla podobné znamení, ale bez věnce a kotvičky a nejmenší pečeť měla pouze kotvu

Zpracováno podle Jindřichův Hradec 1293 – 1993, Imprese České Budějovice 1992, 255 s.

Kubů Naďa, České země v době renesance, ilustrace Kudělka Michal, Albatros Praha 1994, 63s.

Předpověď počasí