obrázek: Dennis Pecha
Kdy přesně v Jindřichově Hradci škola vznikla, nevíme.
Ve 14. století – škola farní (škola městská), stála proti kapli Máří Magdaleny. Podle osnov se učilo v I. třídě abecedě, čtení, psaní, zpěvu, mravním průpovídkám a později se učila latina, rétorika, astronomie, geometrie, náboženství.
– minoritská škola u sv. Jana Křtitele (žákem i Tomáš ze Štítného). Klášterní škola u minoritů měla 2 třídy na 2 běhy, předměty vyučovali řeholníci.
V 1. oddělení – latina, náboženství, citáty církevních otců a náboženský zpěv.
Ve 2. oddělení – aritmetika, hvězdářství, hudba a básnictví.
Zkoušky se konaly veřejně v každém pololetí na sv. Jiří (24. dubna) a na sv. Havla (16. října).
Po odchodu minoritů z Hradce (1564) existovala privátní škola pro německé chlapce a městská škola.
V městské škole převažovala latina – říkalo se jí škola latinská. Sem jeden čas posílali své syny i páni z Hradce (jiné vrchnosti si drželi soukromé učitele!)
Škola byla rozdělena na 3 třídy – nejvyšší třídu učil školní mistr (zvaný také rektor či bakalář). V J. Hradci dále učil kantor a učitelský pomocník. Kantor býval i správcem kostelní hudby a zpěvu.
Obec pečovala o školu. Udržovala školní budovu, opatřovala nábytek do tříd. V prostorném patrovém stavení školy byly tři třídy a světnice pro učitele.
Školní mistr (rektor, bakalář) bydlel ve svém domku. Bral nejvíce osm kop grošů ročně, učitel pět kop grošů. Učitelé si přivydělávali písařením na radnici a hudbou v kostele. Mistr přiučováním měšťanských synků. Ženy učitelů obyčejně hokynařily.
Hradečtí žáci měli výhodu – kromě doby postu docházeli na oběd do panské čelední kuchyně. Počet strávníků se omezoval na dvanáct žáků. Vrchnost jim poskytovala i oděv. Nemajetní žáci chodili žebrotou. Žebráčkové čili mendíci ve škole museli zametat, topit. Starší žáci (kumpáni) pomáhali učitelům. Seděli ve třídě za zvláštním dlouhým stolem odděleni dřevěnou mříží. Škola měla svůj zvonek. Při vyučování se používalo březové metly. Starší chudí přespolní žáci ve třídě spali pod přísným dozorem. Třída měla okenice, aby nevylézali v noci na toulky. U okenic byly i visací zámky.
Na základě rozhodnutí městské rady z 6. června 1544 musel žák platit učitelům 28 grošů za rok. Při nedostatku dřeva musel každý žák darovat 2 polena dříví.
Roku 1598 převzali městkou školu jezuité. K české škole zřídili i německou. Na české škole byl rektorem učitel Hořovský a na německé Pavel Jakeš ze Slezska.
Roku 1607 škola vyhořela. Nová byla postavena r. 1618.
Zajímavostí je penze, kterou dostával učitel Hořovský (odešel do penze r. 1617).
Od obce dostával:
- čtvrt hrachu (měsíčně)
- čtvrt krup (měsíčně)
- ročně vědro másla
- jedno kolo sýra
- 3 kopy grošů na dříví
- týdně pecen chleba
- 3 libry másla
- piva dle obyčeje na osobu
Založení jezuitského gymnázia
Příchodem jezuitů do J. Hradce a se založením gymnázia se změnila situace ve školství. Roku 1594 dostal Adam II. papežův souhlas s jeho vytvořením.
Základní listinu podepsal Adam II. 20. ledna 1594 a do zemských desek byla zaregistrována roku 1597. Stavba koleje začala položením základního kamene dne 4. července 1595. Pro staveniště bylo vybráno místo poblíž Nežárecké brány. Výuka na gymnáziu byla zahájena v soukromém domě již v srpnu. Stavba byla dokončena roku 1605.
Žáci mezi sebou mluvili latinsky (učila se i řečtina). O mateřském jazyku nebylo v osnovách nic.
Učilo se po celý rok – 5hodin denně.
Středa nebo čtvrtek odpoledne bylo volno. V sobotu se opakovalo učivo.
Prázdniny: – poslední třída měsíc
– předposlední 3 týdny
– ostatní 1 týden
Studenti často vystupovali na veřejných slavnostech, získávali vybrané chování. Absolventi se věnovali stavu kněžskému, jiní pracovali jako úředníci.
Po dostavění semináře na začátku 17. století (dnešní budova muzea na Balbínově náměstí) hradecké gymnázium vzkvétalo. Bylo to za Mikoláše Pistoria, který stál v čele ústavu 20 let.
V dalších letech postihlo gymnázium několik pohrom. Roku 1613 bylo zavřeno pro mor a otevřeno bylo až 8. 1. 1614. Brzy poté – 21. 5. 1615 – vznikl v semináři požár. Kateřina z Monfortu dala znovu vybudovat kolej i seminář a r. 1617 již mělo gymnázium zase všechny své třídy.
Hradecké gymnázium se stalo proslulým ústavem a z cizích zemí sem přicházelo hodně žáků.
Vzkvétalo hlavně za Bohuslava Aloise Balbína (1655-61). Učebny jezuitské koleje nestačily, a proto 16. října 1664 koupil rektor hradecké koleje tzv. Tranchymantův dům na místě, kde nyní stojí Masné krámy. Gymnázium se sem přestěhovalo 21. 6. 1665.
Když byl r. 1773 zrušen jezuitský řád, byla zrušena i kolej v Jindřichově Hradci. Znovuotevření gymnázia se konalo až r. 1807.
Budova, kde se škola nachází dnes, byla dokončena r. 1923.
Pro obyvatele J. Hradce má gymnázium význam i z toho důvodu, že mezi jeho žáky patřily např. tyto osobnosti:
hudebník Adam Michna z Otradovic (1600- 1676)
historik a spisovatel Tomáš Pešina z Čechorodu (1629 – 1680)
skladatel Bedřich Smetana (1824 – 1884)
malíř Hanuš Schwaiger (1854 – 1912)
skladatel Vítězslav Novák (1870 – 1949)
operní pěvec Karel Berman (1919 – 1995)
skladatel Viktor Kalabis (1923 – 2006).
Použité prameny:
- Jindřichův Hradec 1293 – 1993, Sborník statí k dějinám města, r. 1992 vydal Inpress, Č. Budějovice za přispění Nadace města J. Hradec, 255 s.