Ráda bych touto cestou poděkovala Elišce Petržílkové a Aničce Jelínkové za to, že se mnou ve školním roce 2024/25 zavedly na naší škole taneční přestávky pod názvem „Dej si pauzu, dej si tanec!“.
Už během letních prázdnin jsme společně nacvičovaly choreografie a plánovaly, jak zpříjemnit velké přestávky dětem pohybem, radostí a hudbou. První hodiny jsme si spolu opravdu užily – byly plné nadšení, smíchu a energie, kterou děvčata dokázala předat dál.
Taneční přestávky se velmi rychle ujaly nejen mezi žáky prvního stupně, ale částečně i mezi těmi staršími. Každý čtvrtek se tělocvična proměnila v místo plné pohybu a dobré nálady. Díky rostoucímu zájmu a také kvůli tomu, že se občas objevili i „zlobilové“, jsem se musela postupně stáhnout více do pozadí a místo aktivního tancování dohlížet hlavně na bezpečnost. I přesto jsem vás, tanečnice, pokaždé sledovala s obdivem, úsměvem a velkou vděčností za to, co pro ostatní děti děláte.
Velké díky patří také Sabče Zavadilové a Melče Zvárové, které se postupně k Elišce a Aničce přidaly. Každá z vás vnesla do přestávek svůj styl a energii a bez kterékoliv z vás by to zkrátka nebylo ono.
Nešlo jen o obyčejné tancování – čas od času jste zvládly i něco jako flashmob, kdy se celá tělocvična v jednu chvíli rozproudila společným tanečkem, a to byla vždy nádherná podívaná!
Děkuji vám za vaši iniciativu, zodpovědnost a chuť rozdávat radost ostatním. Jsem na vás opravdu pyšná.
S úctou a vděčností Kateřina Kubíčková
