Galerie

V pátek dne 22. května 2015 se v Mertových sadech uskutečnil 2. ročník v diskgolfu mezi jindřichohradeckými základními školami pro žáky z 8. a 9. ročníků. Hodnotili se 3 nejúspěšnější disgolfisté a nejlepší škola získala putovní pohár. Pro všechny účastníky bylo připraveno malé občerstvení.

Podle pravidel turnaje se soutěžilo ve 2 kolech a pořadí škol i jednotlivců určoval nejmenší počet hodů na celkem 9 jamkách.

Turnaje se z každé školy zúčastnili celkem 3 dívky a 3 chlapci, naši školu reprezentovali – K. Ranglová, K. Arnoštová, L. Martínková a M. Šamko, V. Tržil, P. Martínek. Výkony našich žáků po 1. kole nevypadaly nejlépe, zřejmě z nervozity. V 2. kole však došlo k výraznému zlepšení a překvapivé posunutí na přední příčky tabulky.

Mezi jednotlivci celkově nejvíce zazářila Karolína Ranglová – 2. místo z 18 dívek a velká pochvala patří také Michalu Šamkovi – 5. místo z 18 chlapců.

Výkony všech soutěžících byly relativně vyrovnané a poslední 2. kolo zcela nerozhodlo o konečném pořadí na 3. a 4. místě, proto následoval rozhoz těchto závodníků na určené jamce. Celkově 1. místo a putovní pohár z loňska obhájila 5. ZŠ v J. Hradci.

Všem účastníkům děkuji za účast i gratuluji k pěkným výkonům a věřím v další výborné umístění naší školy v příštím ročníku.

Celkové pořadí škol:

1. místo – 5. ZŠ
2. místo – 1. ZŠ
3. místo – 6. ZŠ
4. místo – 3. ZŠ
5. místo – 2. ZŠ
6. místo – 4. ZŠ

Mgr. Křiklánová Lenka

V pátek  15. 5. 2015 jsme  se vypravili se žáky 8. a 9. tříd  do Terezína u Litoměřic. Města, které se během druhé světové války stalo synonymem utrpení tisíců lidí.

V roli průvodkyň se nás ujaly pracovnice Památníku Terezín – Jana Šmolová a Helena Palová. Oběma patří  poděkování za jejich výklad a trpělivost.

Žáci se během pětihodinového náročného programu chovali ukázněně, za což jim patří dík.

Závěrem bych ráda citovala některé z jejich postřehů a pocitů: „…bylo mi trochu úzko při pomyšlení, co si museli vězni všechno prožít a zažít…“, „…do této doby jsem si vůbec nedokázala představit, jak to všechno bylo hrozné…myslím, že by se tam měl jet podívat každý, aby si to všichni uvědomili a už se to nikdy neopakovalo “, „…bylo pěkné podívat se do místa, o kterém se učíme a myslím, že to pro mě byl přínos. Bylo pro mě zdrcující vidět, jak tam žili. Chvílemi mi bylo trochu blbě…“, „…bylo to tam jak v šíleném vězení. Když se člověk podíval např. na ty pece a pak viděl venku ty hroby…pro mě je až nemožné pochopit, čeho všeho byli Němci schopní.“, „…pitevny a sprchy ve mně zanechaly nepříjemný pocit a nutilo mě to přemýšlet. Co tam lidé celý den dělali? Jak to zvládali? Dost mě to vyděsilo. Lidi hodně zkusili.“, „…Velká pevnost byla zajímavá. Třeba zrovna to místo, kam  se sváželi mrtví, mělo tu přesnou atmosféru. V muzeu mě zaujaly obrázky nad schodištěm, chvílemi jsem s nimi žila. Pak příjezd k Malé pevnosti a náhrobky s kamínky, poté chodby a samotky. Žít týden v absolutní tmě…paradoxní byly veselé a švitořivé vlaštovky poletující touto šílenou oblastí…“, „…Návštěva Terezína mě nadchla. Díky této exkurzi jsem získala chuť studovat problematiku koncentračních táborů a osudy českých Židů i nadále…“.

Mgr. Marta Leblová